Klárčin blog

Je sychravé podzimní odpoledne, ulicemi plynou davy nevšímavých, ustaraných a tak neskutečně monotónních lidských postav. Všechny jsou zabrány do svých vlastních starostí všedního, ničím nezajímavého dne. Nikdo si nevšimne dívky kráčející středem té živé masy. Dívky s nepřítomnýma, uplakanýma očima. Nikdo se na chvíli nevytrhne z každodenního stereotypu. Nikdo se nezeptá, zda nepotřebuje pomoci, zda je vše v pořádku. Dívka bezmyšlenkovitě kráčí… Celý článek ›

Mrtvolné ticho kolem narušilo vrznutí kovové brány. Projdu pod starým obloukem a vejdu do zahrady. No, nedá se to mu říct zahrada, je to hřbitov. Hřbitov vzpomínek. Těch dobrých i těch špatných. Spousta hrobů se jmény, letopočty nebo jen s určitými místy a mezitím třináct soch andělů. Přejdu podél řady šedivých náhrobků na druhý konec hřbitova. Tady jsou dva čerstvé hroby. Dva andělé pohřbeni vedle sebe. První anděl se sklání nad hrobem jednoho… Celý článek ›

Bylo jedno slepé děvče, které nenávidělo sebe a celý svět za to, že nemůže vidět. Mělo vrozenou vadu a nikdy nic a nikoho neviděla. Každého nesnášela, vyjma svého chlapce. On byl stále s ní a ve všem ji ochotně pomáhal. Jednou mu pověděla, že kdyby mohla někdy vidět svět, hned by se za něho provdala! Stalo se jednoho dne, že se konečně po dlouhé době našel pro dívku dárce očí. A tak se konečně těšila, že uvidí celý svět a též svého milovaného.… Celý článek ›

Hleděla za ním, jak odcházel, nemohla se ubránit slzám, které jí tekly po tvářích. Už neměla ani sílu na něj zavolat. Odcházela její životní láska. Člověk, kterého bezmezně milovala. Nemohla tomu zabránit, jen se dívala, jak jí mizí před očima. Jak odchází do dáli. Přišlo to tak rychle, že ani nestihla, zeptat se ho, proč už jí nemiluje. Proč jí opouští a nechává jí tu samotnou. Přes všechny slzy ani neviděla. Tekly jí hustě jedna za druhou. Slzy… Celý článek ›

Vyšla jsem ze dveří našeho domku a závějemi sněhu jsem se prodrala na ulici. Byl pořádný mráz a bělostný sníh mi křupal pod nohama… Sluníčko svítilo, byl zkrátka pěkný zimní den. Nevím kam jsem chtěla jít, ani proč mě napadlo jít kolem blízké základní školy… Zašla jsem za roh ke škole, minula velikou lípu, jejíž větve se skláněly až k zemi, pod tíhou sněhu…. A v tom jsem ji uviděla. Ze školního dvora vyběhla horda dětí a za nimi se loudala… Celý článek ›